Katčiny typy

Olbram Zoubek 

Nejdříve bych se Vám chtěla omluvit, za delší nečinnost, ale znáte to, zkouškové v plném proudu, takže není tolik času, kolik bych si představovala. Minulý víkend měl také můj "malý" bráška osmnácté narozeniny, takže si asi umíte představit, že se konala velká rodinná oslava, která mě zaměstnala na celý úvazek. Ale teď už mám všechny zkoušky za sebou, takže se můžete těšit na spoustu článků, jak kosmetických tak nekosmetických :).

Nekosmetický článek, mám pro Vás připravený i dnes. Jak jsem již psala, sem tam budu přidávat i články s typy na zajímavé výstavy či filmy. Kromě toho, že jsem blázen do umění jsem také "filmoholik", za což se ale teda vůbec nestydím! Dnes ale nepřicházím s typem na film, ale s typem na jednu zajímavou výstavu, která se v těchto dnech koná v Praze. 

Jak možná víte, v dnešních dnech se v Jízdárně Pražského hradu koná retrospektivní výstava sochaře Olbrama Zoubka, na níž se podílel sám autor, kdy tato výstava má nabídnout průřez celou jeho dosavadní tvorbou. Což znamená, že v Jízdárně uvidíme téměř tři sta děl od poloviny 50. let do současnosti. Hned v úvodu bych se asi měla přiznat, že Olbram Zoubek zrovna nepatří mezi mé nejoblíbenější umělce, jeho současná tvorba mě nikdy moc neoslovila,  přesto Vám však tuto výstavu musím rozhodně doporučit. Mě osobně pomohla, si na tohoto významného sochaře, udělat ucelenější názor, což vedlo k tomu, že jsem o jeho díle začala mnohem více přemýšlet. 

Fotka pochází z mého osobního obrazového archivu. 

 

Olbram Zoubek úspěšně absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze pod vedením profesora Josefa Wagnera mezi léty 1945 - 1952. Zprvu se v době komunistického režimu, právě díky osobě svého profesora, věnoval restaurátorské činnosti, jelikož od 70. let měl zákaz vystavovat svá díla. Následně se však začal naplno věnovat své sochařské tvorbě. Ta zprvu spíše nabírala abstraktní charakter, kdy jeho sochy například nezapřou vliv sochaře Henryho Moora. Nakonec však východisko své sochařské tvorby shlédává v lidské figuře.

Fotka pochází z mého osobního obrazového archivu. 

Když, ale vezmeme široce pojatou retrospektivu Olbrama Zoubka od začátku, první věc, která na návštěvníky určitě zapůsobí, je rozhodně instalace jednotlivých děl. Ta jsou totiž volně rozestavěna do prostoru, bez jakýchkoliv překážek. Divák se tak může mezi jednotlivými exponáty pohybovat, jak chce, což umožňuje vidět Zoubkovu tvorbu v její skutečné podobě. Dalo by se říct, že nás umělec vzal do svého ateliéru, což podtruheje i skutečnost, že díla nejsou chronologicky seřazena. Sochy směřují proti proudu času, tak, jak vznikaly.  Díky této instalaci si tak hned uvědomíme charakteristický rys práce Zoubka, což je vlastně stále dokola opakování stejného tématu. Tento rys, ale nepůsobí tak silne, jak by se na první pohled dalo čekat. Spíše ukazuje, jak jsou jednotlivé plastiky spolu propojené. Sochy jsou rozmístěny tak, že vypadají, jako kdyby spolu rozmlouvaly. Což vlastně diváka, který putuje samotnou výstavou, zapojuje do konverzace. 

 

Výstava má určitě i spoustu negativ, které pravděpodobně nikdo z vás vnímat ani nebude, já už jsem v tomto ohledu trošku "zdegenerovaná" školou. Ale pro ty, co jsou zvědaví, tak mě osobně nejvíce vadila skutečnost, že samotný prostor působil i dost přeplněně, ale je dost těžké říci, jak by koncepce výstavy vypadala s polovičním počtem soch. Možná by ztratila svůj osobitý charakter a to by byla určitě škoda. Ale to co mě zarazilo nejvíce, byla prezentace Zoubkových raných děl. Ty jsou až v závěru celé expozice, oddělené zdí. Za to pravděpodobně může asi dispozice prostoru, ale ve mě to chvilkami vyvolávala pocit, že se Zoubek od těchto prací distancuje. 

Přesto však výstavu hodnotím velmi pozitivně a své návštěvy rozhodně nelituji. Jedná se totiž o úžasnou podívanou, která nám představuje jedno z posledních žijících umělců velké umělecké generace našeho moderního umění.

Byly jste na výstavě nebo jí hodláte navštívit? Baví Vás tento druh článků? 

Já určitě budu ráda, když mi napíšete jakoukoliv reakce, na kterou se již teď moc těším!

Brzy znovu tady, 

Katka